1998 / Kalendář

Britský tisk obvinil spisovatele sci-fi románů Arthura C. Clarka z pedofile. Bulvární list Sunday Mirror osočil tímto způsobem spisovatele před jeho pasováním na rytíře tehdejším britským následníkem trůnu, princem Charlesem. Clark byl na tento čestný titul vybrán spolu s dalšími kandidáty ministerským předsedou Tony Blairem.

Uplatňování trestu smrti pokládaly novinové tituly za celosvětový problém. Upozornily na případ vražedkyně z Texasu, která čekala na vykonání rozsudku smrti za dvojnásobnou vraždu téměř 15 let. Tehdejší guvernér amerického státu Texas ji odmítl udělit milost i přes to, že za záchranu jejího života se angažovala církev i Jan Pavel II., protože se žena vyléčila ze své drogové závislosti a přijala křesťanskou víru. Rozsudek byl vykonán 4. února 1998. V této době v devětatřiceti států unie byl trest smrti povolen. Naopak v západních evropských zemích již nebyl v trestním právu zahrnut a Rada Evropy zákazem nejvyššího trestu podmiňovala členství v Evropské unii. Zastánci tohoto justičního prostředku argumentovali jeho odstrašující funkcí, to ovšem statistiky neprokázaly. Mezi české příznivce tohoto trestu patřil republikánský předseda Miroslav Sládek, který se ho znovu snažil prosadit do trestního řádu. Vyslyšel by tak tehdejší názor 60 % české populace, která se domnívala, že tehdejší tresty byly neúčinné. Panovalo přesvědčení o nutnosti přísnějšího potrestání brutálních zločinů.

V únoru 1998 přijela poprvé na pražské Výstaviště koncertovat skupina Genesis.

Clintonova aféra rozvířila téma sexuálního obtěžování nejen ve Spojených státech, ale také v ČR, kde se dosud o tomto společenském tabu veřejně příliš nediskutovalo. Zatímco Američanky důvěřují v prošetřování věci soudům, české ženy řeší problém v rámci rodiny. Jednou z příčin byly snahy v USA o maximální politickou korektnost vůči skupinám, které se cítily být nějakým způsobem diskriminovány. Mezi další rozdíly patřil vliv silného amerického feminismu na veřejně diskutovaná témata, ochrana osobnosti, která byla v českém prostředí jen minimálně vyvinuta zřejmě jako pozůstatek socialismu. Dalšími diferencemi byla např. důvěra v právní systém, oddělení soukromých a pracovních vztahů či finanční zainteresovanost v podobě možného vysokého finančního odškodnění. Zajímavou se jeví teorie autora článku o větší schopnosti českých žen nežádoucí pozornost ze strany kolegů ignorovat nebo ji řešit na místě. Důvodem jiného přístupu byla větší samostatnost a nezávislost na mužích oproti americké společnosti. Jedním z důvodů nízkého počtu nahlášeného sexuálního obtěžování byla ve skutečnosti neexistence právních norem.

Demografové sdělili na počátku února radostnou zprávu – Zemi nehrozí přelidnění ani „kolektivní sebevražda“. V roce 1972 predikovali vědci 15 mld. obyvatel zeměkoule do poloviny 21. století. Prognóza uveřejněná v roce 1998 počítala pouze s necelými 10 mld. Demografy však znepokojovala neustále se snižující míra porodnosti ve vyspělých státech i úbytek obyvatelstva v těchto zemích.

Skandálu kolem sponzoringu čelila Občanská demokratická aliance (ODA), neboť podobně jako u ODS vyšlo najevo, že používala pro tajné sbírání sponzorských darů skrytý účet vedený „mrtvou“ firmu TMC na Panenských ostrovech. S kauzou byl spojen zejména bývalý místopředseda ODA a někdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý a taktéž bývalý místopředseda ODA a slezský podnikatel Miroslav Tošer. Na veřejnosti byla také probírána „kauza Breda“, podle názvu opavského obchodního domu, která se týkala dalšího podnikatele a vlivného člena ODA Kamila Kolka, jež veřejně obvinil Vladimíra Dlouhého ze „zakrytí vzájemného obchodu“. V roce 1993 Kolek získal za výhodných podmínek, které stanovilo právě ministerstvo vedené Dlouhým, obchodní dům Breda za celkem 45 milionů Kč (tj. o 35 milionů méně, než byla původně stanovená odhadní cena). Za to měl podnikatel údajně převést 2 mil. Kč na účet ODA. Dlouhý ale údajně ze strachu z možné aféry před blížícími se volbami chtěl raději dar vrátit, ač na jejich vrácení Kolek netrval. Ačkoliv byla kauza vyšetřována i policií, nakonec byl překvapivě odsouzen pouze likvidátor a někdejší státní úředník Leoš Nechvátal, který připravoval privatizaci obchodního domu

U příležitosti svého znovu zvolení vyhlásil v prvních únorových dnech prezident republiky Václav Havel amnestii. Omezená amnestie se vztahovala na osoby, které byly poprvé stíhány nebo odsouzeny za méně závažné trestné činy. Naopak se netýkala recidivistů a pachatelů závažných trestných činů.

Na post generálního ředitele České televize byl překvapivě zvolen Jakub Puchalský, který zastával pozici vedoucího redaktora pražské redakce BBC. Naopak mezi neúspěšné favority patřil Ivo Mathé, první polistopadový ředitel veřejnoprávní televize, nebo Luboš Beniak, novinář, manažer i bývalý šéfredaktor Mladého světa.

Dialog s tzv. sudetskými Němci dostal novou podobu vytvořením koordinační rady diskuzního fóra. Na schůzce si ministři zahraničí Klaus Kinkel za SRN a Jaroslav Šedivý vyměnili seznamy členů této platformy pro dialog mezi oběma stranami a zakončili práci na realizaci závěrů česko-německé deklarace. Mezi členy rady patřil za českou stranu např. Pavel Tigrid (spisovatel a politik), Daniel Herman (zástupce katolické církve) či Václav Houžvička (vědec, Ústav mezinárodních vztahů), za německou stranu se rady účastnili např. Hans-Dietrich Genscher (bývalý ministr zahraničí), Kurt Biedenkopf (saský premiér) nebo Antje Vollmerová (místopředsedkyně Spolkového sněmu). K řešení česko-německých vztahů na nejvyšší politické úrovni významně přispěl prezident Václav Havel, který mimo jiné svůj projev ze 17. února 1995 proneseném na půdě Univerzity Karlovy věnoval otázce česko-německého sousedství.

Premiéru měl film francouzského režiséra Jeana-Jaquesa Annauda Sedm let Tibetu, kde ztvárnil hlavní roli Brad Pitt. Snímek je tak zástupcem zvýšeného zájmu o okupovanou asijskou zemi, Tibet a jeho nejvyššího představitele a duchovního vůdce dalajlamu. Exteriéry filmu se však natáčely v Kanadě a Argentině, kvůli stále přítomné diskuzi o nezávislosti Tibetu na Číně a strachu indických úřadů z komplikování tamější situace. Další snímek, jež se zabýval tibetskou tematikou byl Kundun od autora dramat Martina Scorseseho. Kundun se věnoval životu současného IVX. dalajlamy, občanského jména Tenzin Gyatsoa, až do jeho exilu v roce 1959.

V japonském Naganu byly zahájeny XX. Zimní olympijské hry, které se staly centrem pozornosti následujících dní. Informace o aktuálním zdravotním stavu či formě sportovců byly součástí denního zpravodajství.

Zimní olympijské hry znaly již na svém počátku dopingového hříšníka, kterým se stal historicky první zlatý medailista ze snowboardingu Rosse Rebagliati reprezentující Kanadu. Nejednalo se ovšem o látku, která by výrazně přispěla k výkonu sportovce, ale o stopy marihuany, kterou zřejmě závodník kouřil. V Japonsku proto čelil obvinění z přechovávání této látky. Za několik dní však nastal v kauze zvrat a snowboardistovi byla zlatá medaile vrácena z důvodu nejednoznačných pravidel mezi Mezinárodní lyžařskou federací (FIS) a Mezinárodním olympijským výborem (MOV).

Prudký nárůst nezaměstnanosti pokračoval z předcházejícího roku. Na počátku února dosáhl svého historického maxima, když postrádalo zaměstnání přes 280 tis. lidí, což činilo 5,6 % práce schopného obyvatelstva. Ekonomové očekávali, že tento trend bude pokračovat i v dalších měsících. Důvodem byla opatření podniků směřující ke snížení provozních nákladů i skrze propouštění zaměstnanců i fakt, že se tuzemská ekonomika potýkala s přezaměstnaností a firmy se chovaly neefektivně. Takto vysoká míra nezaměstnanosti byla odborníky považována za pozitivní jev, neboť přispívala ke snižování nákladů a zvyšování produktivity práce. Nejvyšší míry nezaměstnanosti dosahoval mostecký, chomutovský, lounský, karvinský a znojemský okres. Na opačném konci žebříčku se tradičně nacházela Praha a okolí.

První medaili ze zimních olympijských her v Naganu pro ČR vybojovala běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová na pětikilometrové trati. Stříbrná medaile byla zároveň historicky prvním medailovým úspěchem českých sportovců v novodobé historii České republiky na zimních hrách. Neumannová sahala dokonce po zlaté medaili, ovšem před cílem jí zapadala stopa, v níž jela.

Pět let uplynulo od úmrtí Jana Grossmana. Jedna z nejvýraznějších osobností české poválečné kultury zemřela ve svých nedožitých 68 letech. Dramaturg, režisér, spisovatel i autor řady dramatizací působil mj. u E. F. Buriana, v divadle S. K. Neumanna, v divadle Na zábradlí nebo spolupracoval s Alfrédem Radokem v Laterně Magice.

Populární hudební skupina Spice Girls získala značnou konkurenci v rovněž dívčí skupině All Saints. Elita britského showbusinessu získala prestižní cenu nejlepší video a nejlepší singl na slavnostním udílení Brit Awards, obdobě amerických Grammy.

Po lednových událostech na politické scéně se velice změnila pozice čelního polistopadového politika Václava Klause. Hovořilo se o první krizi nového zřízení, které odstartovala debata dosud nedotknutelných otázek např. kolem financování ODS. Klausova politika se zejména v první polovině devadesátých let opírala o názory, které měly velice pozitivní ohlas u široké veřejnosti, u sdělovacích prostředků i u značné části politického spektra. K těmto tématům patřila např. otázka územní samosprávy, tj. mezistupně mezi státem a obcemi. Klaus byl proti decentralizaci, která naopak byla podpořena v roce 1997 přijetím zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Dále bývalý premiér a ministr financí odmítal státní rozpočet deficitního charakteru. Požadoval ústavní zákon o vyrovnaném státním rozpočtu, který však nikdy nebyl schválen. I v 90. letech panoval v české společnosti spíše negativní a kritický postoj k mezinárodní spolupráci v podobě Evropské unie. Klaus byl již tehdy známý svým euroskepticismem, když prosazoval namísto těsné spolupráce evropských států spíše volný koncept integrace zakládající se na volném trhu a obchodu. Zahraniční média si všímala ne zcela pozitivního vztahu právě mezi Václavem Klausem a prezidentem Václavem Havlem, který se projevil např. v rozdílném smýšlení v zahraničních otázkách. Zatímco Havel prosazoval tvrdý postup vůči Srbům ve válce v Jugoslávii, tehdejší premiér Klaus odmítal zjednodušený pohled na konflikt a v počátku se vyslovil proti případnému vyslání českých vojáků na Balkán. Za Klausův pád považovaly česká i zahraniční periodika především prasknutí bubliny kolem českého hospodářského zázraku, značně negativní postoj vůči zapojení se do evropského společenství i skandály v Občanské demokratické straně, které plnily titulky novin dlouhé měsíce. Navzdory dočasnému poklesu popularity se Václav Klaus dokázal vrátit na tuzemské politické výsluní a v únoru 2003 byl zvolen druhým českým prezidentem.

Výbor pro udělování Nobelovy ceny za mír dostal rekordních 130 nominací. Mezi navržené kandidáty patřil např. papež Jan Pavel II., americký prezident Bill Clinton nebo popová hvězda Michael Jakson. Dalším kandidátem byl bývalý nejvyšší muž Spojených států James Carter, bosenský zprostředkovatel Richard Holbrooke, ale také mezinárodní organizace Lékaři bez hranic nebo Armáda spásy.

Šanci na zápis do světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO získaly olomoucké památky. Hanácká metropole spolu s ministerstvem kultury vytypovala soubor šesti barokních kašen a čestný sloup Nejsvětější trojice, které měly potenciál k zapsání na tento prestižní seznam.

Podobně jako pravicovým stranám, ani ČSSD se nevyhnuly aféry týkající se financování strany. Vedení odmítlo zveřejnit jména dvou sponzorů, kteří v roce 1996 věnovali milion korun na volební kampaň. Přišlo se tedy na to, že se sociální demokraté vyhnuli zákonné povinnosti zveřejnit jména sponzorů a zahrnuli je souhrnně do ostatních příjmů. ČSSD se tak zařadila ke stranám tehdejšího demokratického spektra (kromě Unie svobody), které musely vysvětlovat netransparentní financování. Tyto skandály nahrávaly v blížících se parlamentních volbách spíše extremistickým stranám.

Kateřina Neumannová vystoupala na stupně vítězů podruhé ve stíhacím závodě na deset kilometrů, kde obsadila bronzovou příčku, když v souboji o stříbro těsně prohrála s Ruskou Olgou Danilovovou. Úspěchu dosáhl i nejlepší český sdruženář Milan Kučera pátým místem v individuálním závodě. Akrobatický lyžař Aleš Valenta postoupil mezi finalisty akrobatických skokanů, kde si doskočil pro čtvrté místo.

Již druhý atentát na svou osobu přežil gruzínský prezident Eduard Ševardnadze. Bývalý sovětský ministr zahraničí a Gorbačův reformátor měl v zemi ležící na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie mnoho odpůrců. Za atentáty však zřejmě stály síly, které nechtěly připustit, aby byla realizována velice lukrativní zakázka v podobě stavby ropovodu přes Gruzii, kterou si nepřály sousední Ázerbájdžán, Arménie ani Irán. Ševardnadze byl považován za hlavní stabilizační faktor celé oblasti. Snažil se bojovat s organizovaným zločinem i rozsáhlou korupcí v post-sovětské republice. O několik dní později bylo zjištěno, že atentát naplánovaly stoupenci s roce 1992 pučem sesazeného prezidenta Zviada Gamsachurdii.

Otázka bytové problematiky ve městech se stala prioritním tématem nejen pro ministerstvo pro místní rozvoj. Stále vysoká míra urbanizace a odchod mladých lidí z vesnice do větších měst zvýšila poptávku po nájemních i soukromých bytech. Některé obecní úřady volily při přidělování nájemní smlouvy tzv. obálkové metody, kdy konkrétní byt získal nájemce s nejvyšší nabídkou tržního nájemného.

Český národní hokejový tým vstoupil do nejsledovanějšího turnaje olympiády v Naganu výhrou nad Finskem 3:0. Góly vítězů zaznamenali Pavel Patera, Robert Reichel a Vladimír Růžička.

Průměrná sledovanost přenosů OH v Naganu dosahovala v ČR 309 000 diváků. Sledovanost byla značně ovlivněna markantním časovým posunem, živé přenosy museli diváci sledovat v brzkých ranních časech. Tématem se stal i boj proti dopingu nebo rekordní počet účastníků olympiády, kterých přijelo do Japonska přes 2 300 ze 72 zemí světa. Poprvé se na olympijských hrách objevil např. lední hokej žen, curling nebo snowboarding. Nejvíce pozornosti se ovšem dostávalo hokejovému turnaji, protože se ho poprvé historii mohli účastnit hráči z kanadsko-americké NHL. Turnaje se neúčastnila pouze hokejová reprezentace, ale i český rozhodčí Václav Český, který měl četné mezinárodní zkušenosti z olympiády v Lillehammeru či z předešlých Mistrovství světa ze Švédska a Finska.

V Chrudimi se konala výstava s název Politický plakát – nástroj budování socialismu. Plakáty z období 50. let v Československu vzbudily notný ohlas. Výstava však byla předčasně ukončena, protože byla mnohdy vykládána za politickou provokaci ve vztahu k tehdejšímu politickému dění.

Média informovaly o postupném vkrádání se Sv. Valentýna, svátku zamilovaných, do českého kalendáře a vrůstající přízně české veřejnosti. Mezi svatovalentýnské akce patřil např. závod v líbání na Staroměstském náměstí v Praze.

Formu čeští hokejisté potvrdili i v následném utkání olympijského hokejového turnaje v Naganu výhrou 8:2 nad Kazachstánem. Dvě branky vítězů si připsal Martin Ručínský.

Veřejnost šokoval trestný čin, který se stal v podkrkonošském městě Vrchlabí. Tři muži kolem dvaceti tří až dvaceti čtyř let hlásící se k hnutí Skinheads zbili do bezvědomí šestadvacetiletou romskou ženu, Helenu Biháriovou, kterou poté hodili do rozvodněné řeky Labe. Oběti tohoto činu se snažila pomoci kolemjdoucí novinářka Eliška Pilařová, která skočila za tonoucí ženou do vody, ale pomoci ji nedokázala. Sama poté byla převezena po zákroku hasičů do vrchlabské nemocnice se silným podchlazením. Utonulou Biháriovou našli policisté až po dvou dnech intenzivního pátrání. Veřejnost posléze rozdělila otázka, zdali se jednalo o rasově motivovaný čin či nikoliv. Soud nakonec rozhodl, že nikoliv dva pachatele odsoudil na 8,5 a 6,5 roku vězení za vydírání s následkem smrti a výtržnictví. V této souvislosti se na veřejnosti řešila otázka romského obyvatelstva v ČR. Mezi největší problémy patřily např. narůstající případy rasismu, dětská kriminalita, oproti majoritě horší zdravotní stav romské populace apod. Články věnující se romské problematice upozorňovaly na nesnadnou situaci této menšiny; neboť po staletí byli příslušníci této menšiny pronásledováni, za druhé světové války se stali obětmi genocidy (porajmos) za druhé světové války, v době státního socialismu jim byla upírána práva jako svébytnému národu a po roce 1989 byli konfrontováni se zcela novými poměry, se kterými se mnoho z nich neumělo vypořádat.

Česká reprezentace těsně prohrála s Ruskem 1:2 a ve čtvrtfinále olympijského turnaje v ledním hokeji v Naganu se tak měla utkat s týmem USA. Z českého týmu skóroval pouze Robert Reichel, za ruský tým branky vítězů vstřelili v rozmezí deseti vteřin Pavel Bure a Alexej Žamnov.

První leteckou katastrofou roku 1998 se stal pád tchajwanského dopravního letadla Airbus-300 s necelými dvěma stovkami cestujících na palubě. Stroj havaroval při přistávacím manévru na Čankajškově mezinárodním letiště v Tchaj-peji.

Kim Čong-il slavil v únoru 56. narozeniny. V den diktátorových narozenin probíhaly velkolepé oslavy, konala se pouť k tajnému táboru poblíž hranice s Čínou, kde se Kim podle oficiálních zpráv narodil i výstava tzv. kimčongilií, které byly vypěstovány právě na počest tohoto severokorejského státníka. Květiny byly vyšlechtěny již v roce 1988 japonským botanikem pro stejnou příležitost, oslavu narozenin vůdce, a měly symbolizovat lásku, mír, moudrost a spravedlnost.

Ve čtvrtfinále hokejového turnaje se česká reprezentace musela utkat o postup s favorizovaným výběrem USA, nad kterým v odpoledních hodinách japonského času nakonec překvapivě zvítězila 4:1. Za famózní výkony považovali experti působení zejména útočníka, a současnou hokejovou legendu, Jaromíra Jágra a tehdejšího nejlepšího brankáře světa Dominika Haška. Branky vítězů vsítili Vladimír Růžička, Jaromír Jágr, Martin Ručínský a Jiří Dopita, za poražené skóroval pouze Mike Modano.

V semifinále hokejového turnaje na olympiádě v Naganu nastoupil český výběr trenérů Ivana Hlinky, Slavomíra Lenera a Vladimíra Martince proti velkému adeptovi na zlatou medaili – Kanadě. Po výsledku 1:1 v normální hrací době i po prodloužení (góly vsítili Jiří Šlégr a Trevor Linden) O dalším vítězství českého výběru rozhodly až samostatné nájezdy, kde se klíčovým hráčem se stal znovu brankář Hašek, který excelentně vychytal právě tuto technickou hokejovou disciplínu a všech pět kanadských nájezdů. Jediným úspěšným exekutorem českého týmu byl Robert Reichel. Vítězství národního týmu nad týmem snů Javorového listu se stalo jednou z největších senzací olympijských her v Naganu. Euforie zavládla i v České republice, kde se stal hokej tématem číslo jedna a český tisk psal o hokejovém pobláznění národa.

Průzkum veřejného mínění nepotvrdil teze o slabém vlasteneckém cítění českého národa. Češi byli v roce 1998 nejvíce hrdi na bohatou historii, krásy země a její kulturní bohatství či na úspěchy sportovců. Naopak se Češi styděli na podvody a korupci, kriminalitu, ekonomickou situaci či za skandály politických stran.

Světem se rozletěla zpráva, že český národní hokejový tým se stal překvapivým vítězem olympijského hokejového turnaje v Naganu. Hokejisté České republiky získali zlaté medaile po výhře 1:0 nad Ruskem, kdy jediný gól vsítil v 49. minutě utkání obránce Petr Svoboda. Českou republiku zaplavila obrovská vlna radosti a nečekané národní hrdosti. Lidé v ulicích slavili a netrpělivě očekávali příjezd hrdinů z turnaje. Politikové na chvíli zapomněli na vzájemné neshody a gratulovali reprezentačnímu výběru k ohromnému úspěchu na Turnaji století. Vítání vítězů se účastnily statisíce lidí v pražských ulicích. Olympioniky přijal prezident Václav Havel, jenž se zotavoval po podstoupené operaci plic, i se svou ženou Dagmar ve své střešovické vile. Např. Lidovým novinám dominoval v úterý 24. února 1998 titulek: Vítání vítězů: Národ se zbláznil. Hokejisté cestou z japonského Nagana částečně zdemolovali vládní letecký speciál Zuzana. Bouřlivých oslav se účastnila i dvojnásobná medailistka Kateřina Neumannová.

Generální tajemník OSN Kofi Annan navštívil Irák a prostřednictvím setkání s iráckým prezidentem Saddámem Husajnem se pokusil se vyřešit nastalou krizi mezi USA a iráckým vedením. To v lednu 1998 obvinilo členy mezinárodního inspekčního týmu OSN, jež dohlížel na irácké zbrojní vybavení a výrobu, že se podílí na špionáži ve prospěch USA a následně došlo k zamezení dalších kontrol. Americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová poté ohlásila, že Spojené státy jsou připraveny k zásadní vojenské akci, jestliže selže diplomatické řešení krize. Američané se obávali především možnosti iráckého vlastnictví a potenciálního ohrožování sousedních zemí (především Izraele) biologickými a chemickými zbraněmi. Pro případný vojenský zásah však USA neměly na mezinárodním fóru dostatečnou podporu. Jejich postoj do jisté míry sdílela pouze Velká Británie a Francie. Rusko a Čína, další dva nestálí členové Rady bezpečnosti, trvaly na diplomatickém řešení.

Namísto odstoupivšího Jiřího Skalického (ODA) se ministrem životního prostředí se stal Martin Bursík (nestraník), někdejší „zelený“ aktivista proti výstavbě jadrné elektrárny Temelín. Mezi své priority v resortu zařadil témata spojená s ekologií, zejména dostavbu zmíněné elektrárny. Premiér Tošovský ho navrhl na post díky politické neangažovanosti a statutu odborníka v oboru. S nově jmenovaným ministrem tak přišlo do veřejného prostoru důležité téma ochrany přírody, životního prostředí a nutnosti ekologických opatření, o kterou dosavadní politická reprezentace ani veřejnost nejevila mnoho zájmu.